ŽIVOT A PENÍZE

Musíme se smířit s tím, že společenský systém, ve kterém žijeme je postavený na penězích. Ať nás to těší či ne, pro fungování v něm je potřebná nejen obecná gramotnost, ale také gramotnost finanční.

Co to je finanční gramotnost, to už napsalo více či méně komplikovaně tolik lidí, že najít knihu či e-book, není problém. Proto jen pár poznámek.

Známkou finanční gramotnosti člověka je to, jaký má majetek (o který se přičinil) a jaké má cash- flow,  tedy tok peněz. Převažuji-li, v určitém časovém úseku, příjmy nad výdaji a to alespoň o cca 20%, je to finančně gramotný člověk. Takový má zpravidla určitý majetek a také šanci jej dále zhodnocovat.

Převyšuje-li příjem o cca 10% náklady a člověk těch 10% odkládá (slovo spoření je současnosti diskutabilní pojem), tak by měl „přežít“ i krátkodobé zakolísání, kdy se misky vah otočí.

Ti, kteří žijí „z ruky do huby“ či dokonce spotřebují dlouhodobě více, než vydělají, jsou zákonitě odsouzení k fiasku. Významným urychlovačem cesty do pekel jsou půjčky a úvěry. Raketovým startem na cestě do finančního pekla jsou mimobankovní hotovostní půjčky.

To se to radí odkládat, když není z čeho, že? Těm co mají příjmy v x desítkách tisíc korun měsíčně, ti si to můžou dovolit, ale z desíti tisíc… Výše uvedená zásada platí pro všechny příjmové skupiny!

Rozdíl je jenom v tom, že někdo odkládá sto Kč, někdo tisíc a někdo několik tisíc či stovek tisíc. Zpravidla je to tak, životní náklady těchto různých příjmových skupin, se liší v řádech. Z toho plyne, že v důsledku může mít pro jednoho tisíc Kč stejný význam, jako pro druhého sto tisíc. Jde skutečně o procenta z příjmu, ne o skutečné finanční částky.

A pokud nejde odložit ani těch 10%, tak jsou jen dvě možnosti. Jednou je navýšení příjmu a druhou snížení nákladů. Obvykle je to tak, že navýšení příjmu nemáme zcela ve své moci. Naopak náklady máme určitě ve své moci. Nejrychlejší cesta proto vede přes snížení nákladů. Nemáme už skutečně na čem snižovat? Pak si musíme přiznat, že si žijeme nad poměry! Ano nad poměry mezi naším příjmem a našimi náklady. Často ony „nad poměry“ nevnímáme správně a srovnáváme naše náklady s náklady souseda. Soused si je možná může dovolit, ale za podmínky, že na to má příjem, to platí pro všechny!  Kruté, ale pravdivé!