MŮJ PŘÍBĚH

Narodil jsem se před šedesáti léty, pokud připustím, že se píše rok 2016. Mám to štěstí, že jsem mohl na vlastní kůži poznat klady a zápory dvou zcela odlišných „světů“. Realita do roku 1989 a realita od tohoto data, jsou si tak podobné, jako černá a bílá. Nebudu hodnotit kdy, a co bylo černější a co bělejší. Konstatuji jen to, že kdo, z lidí v aktivním věku, tento kontrast včas nepochopil, ten se ztratil.

Mladí nemuseli dělat kotrmelec, o to to mají jednodušší, nesrovnávají, nemají co. Najít se v relativně stálých základních podmínkách, je snazší.

Snadné to však v současné době není. Od roku 1990 se aktivně pohybuji v tržní realitě. Prozatím na moje živobytí nemusel nikdo přispívat. Pokládám to za úspěch. Více jak čtvrt století starostí o vlastní příjem přineslo spoustu poznatků a zkušeností. Tak jak to bývá, jednou jsem byl nahoře a podruhé dole. Neuspět není hřích ani ostuda. Neúspěch je cesta k úspěchu. Kdo nic nezkusí, ten nic nezkazí. Kdo chce zkoušet, musí být připraven na to, že se vše nepodaří. Já jsem šel několikrát nahoru a zpravidla následoval sešup. Příznačné je, že když stoupáte, tak máte hodně „přátel“, ale pomoci výš vám nikdo nechce. Aktivitu okolí pocítíte při cestě opačným směrem. Informaci o vašem pádu bere naprostá většina vašeho okolí s povděkem. Dokonce by vám i pomohli na dno.

Taková je realita současnosti, kdo si ji přimalovává na bledě modro či růžovo, ten se častěji a více spálí. Ten kdo si vše přičerňuje, ten bude věčně nespokojený a ožije jen dočasně mezi svými s černými brýlemi.

To není teorie, to je praxe.

Zkusím Vám naservírovat nějaké informace, které by měly být nápomocné tomu, abyste trávili většinu času všude jinde než dole. Pokud zrovna přemýšlíte o tom, že byste chtěli něco změnit, možná zrovna na těchto stránkách najdete inspiraci.  Informačních zdrojů a vzdělávacích možností je dnes přehršel. Jsme v prostředí, kdy ztrácíme spoustu času nad zcela nepotřebnými či dokonce obtěžujícími informacemi. Ztrácíme čas hledáním hledaného a objevováním nepotřebného.

Dovolím si konstatovat, že v životě skutečně platí „chytrému napověz, hloupého trkni“.  Nechci nikoho trkat a věřím, že ani není koho, protože si to čtou jen ti, kterým stačí napovědět. Pokusím se o to, abych skutečně jen napovídal, vy si už to proberete a rozhodnete o tom, zda to patří do koše či do života.

Nekladu si za cíl tvořit vlastní moudrosti či blbosti. Použiji jen to, co už bylo nesčetněkrát publikováno v různých formách a jazycích. Ve většině případů se ani nedá dopátrat toho, kdo byl původním autorem. Faktem však je, že něco na tom musí být, když se to dokola používá a různými formami interpretuje. Bohužel velmi často s neskutečným balastem, někdy i pomýleným komentářem a snahou o to, aby čtenář nemusel přemýšlet. To má za následek, že marníme čas hledáním perly v kupě písku.

Ještě dvě věty o tom, k čemu to je. Je to určeno jen pro inspiraci, jako podklad k zamýšlení a případné využití ve vašem praktickém životě. Nejde o žádné spásné návody, které z vás samy udělají šťastné a bohaté. Pokud se rozhodnete něco aplikovat do svého života a přinese to jen jedinou pozitivní změnu, pochvalte se, je to úspěch!

Pokud jde o informace o tom, jak to dělat abych vydělal, s těmi se v poslední době roztrhl pytel. Od těch co hlásají, že pokud budeme pracovití, houževnatí, zarputilí, vzdělání, optimističtí, tak máme úspěch zaručen, až po ty, co hlásají pohádky o zázračném internetu, práci z pláže a miliónových kontech.  Nic není černobílé a na každém šprochu pravdy trochu. Nezapomínejme však, že pohádkový život se žije jen v pohádce.

Moje snaha směřuje na sdělení toho, co může pomoci v reálném \"podnikatelském\" životě.  Uvozovky proto, že dle mého názoru je pojem podnikatel, tak jak jej prezentuje dnešní zákon, zavádějící. Jaký je rozdíl mezi stolařem u zaměstnavatele a stolařem ve vlastní dílně? Jen takový, že ten u zaměstnavatele má alespoň relativní jistotu, že po měsíci práce něco dostane a ten druhý musí jen doufat, že mu něco zůstane. Oba vydělávají vlastní hlavou a rukami. Oba zpravidla žijí „z ruky do huby“ či „od výplaty k výplatě“.

Právě takovýmto „podnikatelům“, výstižněji živnostníkům, by mělo pomoci, pokud si něco z obsahu přečtou a pokusí se to uplatnit v praxi. Obsah stránek se pochopitelně týká všech, kteří se snaží sami uživit, ať vlastními rukami, vlastní hlavou či zpravidla jejích kombinací. Je rovněž pro ty, kteří mají spolupracovníky a rostoucí firmu a objektivně náleží do množiny podnikatelů. Jsem přesvědčen, že i ti „mimo podnikání“ tam najdou nejednu inspiraci.

Začnu tím, s čím se setkávám nejčastěji. Nechci řešit konkrétní důsledky toho, když se něco nedělá tak, jak by se dělat mělo. Často i přesto, že teoreticky víme jak na to. Pokud už k tomu dojde, vynasnažím se pomoci. Chtěl bych spíše nápomoci těm, kteří cítí problém, ale neumí rozklíčovat jeho příčinu. Vězte však, že i když najdeme společně recept na odstranění příčiny, neznamená to, že máme vyhráno. Naopak, to nejnáročnější vás teprve čeká. Od slov či myšlenek musíte přejít k činům, jinak zůstane u teorie a v reálném životě nezměníte nic!

Vycházím z vlastní praxe a dlouholeté poradenské činnosti a budu se snažit definovat obecná řešení neduhů, se kterými se setkávám nejčastěji. Nebude tam zdaleka všechno, ale Váš podnět může způsobit, že to co tam dnes nenajdete, to tam zítra bude.

Co jsem prožil a co si myslím?

Moje praktické poznávání „starého světa“ začalo někde v roce 1972. Od roku 1990 jsem začal vnímat „nový svět“.  V té době jsem prakticky začínal od nuly.  Změnilo se tak moc, že na starých základech se nedalo stavět.  Bylo nutné se přizpůsobit, začít se rychle učit novému. Člověk se učí celý život, to je oklepaná fráze, ale tehdy šlo o to, zda mi ujede vlak, nebo stačím nastoupit.

Tak jako v jiných činnostech člověka, zpravidla je efektivnější, když se učí od začátku správně. Jinak si může fixovat návyky, které jej následně hendikepují. Jistě, problém je v tom, co je správně?! Na tuto otázku nelze odpovědět jinak, než tak, že správně je to, co mi umožní žít a existovat v poměrech, do kterých jsem zasazen. Jedinec nezmění nic, naopak prostředí mění jedince. Vím, tato věta evokuje mnoho „Ale“, obecně však platí.

Měl jsem, v „době dávno minulé“, to štěstí a mohl studovat to, co moudří o kapitalismu psali a jak jej někteří chválili a jiní hanili. Přiznám, že i přesto, že jsem hned po převratu zasvěceně tlumočil svému okolí, co nastane, tak jsem ani v nejmenším netušil, k čemu skutečně dojde. Principy se potvrdily, ale formy a „zrychlení světa“, mě udivují dodnes. V tom dobrém, ale i v tom špatném a obávám se, že to druhé převažuje. Ať je to tak či tak, někde žít musíme a dnes už každý ví, že měnit geografickou polohu, nic neřeší. Žijeme v globalizovaném světě, ve světě, ze kterého není kde utéct, schovat se a hrát mrtvého brouka. Utéct lze jen na „onen“ svět a tam se chce jen těm, kteří už totálně rezignovali, kteří nevidí světlo na konci tunelu. Naštěstí „naděje umírá poslední“.

Mám tedy zkušeností z období před převratem, ale také více než čtvrtletí z období po něm. Období „po něm“ však ve mně zanechalo nesrovnatelně hlubší stopy, ale také jizvy a rány. Na začátku „nového světa“ jsem se pohyboval v mínusových hodnotách. Naprostá většina širšího okolí mě považovala za „zápornou hodnotu“, prostě byl jsem míň, než nula. Ti, kdož se ke mně všemožně dlouhodobě hlásili, najednou dělali, že mě neznají.

Dost dlouho jsem to nechápal, nemohl jsem totiž pochopit, jak je možné, že mi najednou narostly kopyta a rohy. Přitom jsem sám na sobě nepociťoval žádné změny a potkával jsem prakticky stejné lidi. Nad hladinou mě drželi ti, kteří nadále mluvili tak, „jak jim ústa narostla“. Těch, kterým nový vítr vyfoukal z hlavy zdravý rozum, však bylo více. Nový vítr však nemůže foukat do nekonečna, počasí se mění i pohledy a nálady lidí se mění. Ono skutečně funguje to, že bytí ovlivňuje myšlení. Platí také to, že nic není v životě černo-bílé.

Mám rád pohádky, ale vím, že reálný život není a nemůže být pohádkou. Můžeme se však snažit, můžeme být optimisté a žít tak, abychom se za to nemuseli stydět. Dnešní doba je nesmírně dynamická, proměnlivá a také zrádná. Ubylo jistot, přibylo nejistot a nebezpečí. Rozebírat příčiny, je ztráta času na malichernostech. Ne proto, že by se nedalo pojmenovat příčiny, ale proto, že běžný člověk je prakticky bezmocný v této světové lavině, která se valí nezastavitelně kupředu. Zda jde o progres či regres, to ukáže čas. My všichni však žijeme dnes a tady, proto si musíme uvědomit, že pohled přes černé brýle nikde nevede. Lamentování a výmluvy vedou do pekla. Chceme-li žít hodnotný život, musíme se s jeho nástrahami umět poprat.

Na tomto webu se pokusím o komunikaci s Vámi, o sdělení mých postřehů a myšlenek a to prostřednictvím blogu. Zprostředkovávám také informace, které považuji za moudré a poučné. Zdaleka nejde původem o moje myšlenky, věřím, že jste se už s některými setkali, já je však uvádím, protože se mi osvědčily v praxi, v reálném životě.