Komu můžeme svěřit pohledávky v Polsku

Najít „deklarovaného řešitele“ pohledávek v Polsku není problém. Na internetu najdete prezentace neskutečného počtu „odborníků“ na pohledávky. Pochopitelně, v naprosté většině případů jde o polské firmy či podnikatele. Najdeme však i české subjekty, kde se polsky někdo jakž takž dorozumí, a to stačí k tomu, aby prezentovali, že pohledávky „umí“. Pokud člověk o problematice pohledávek něco ví a zná polské prostředí, které se v této oblasti mimochodem moc neliší od našeho, tak mu je na první pohled jasné, že ne všichni, kdo se takto prezentují, jsou ti „praví“. Je proto problém vybrat subjekt, který se v této problematice orientuje a má odpovídající zázemí proto, aby mohl skutečně pomoci. Uvědomte si při výběru, že by to měl být subjekt, který s vámi bude komunikovat česky, tím nejen ušetříte, ale také vše zrychlíte.

Naše dlouhodobé zkušeností ukazují na to, že „deklarované řešitelé pohledávek“ lze rozdělit do tří základních skupin. První tvoří „zkoušející pisálkové“, druhou „bubáci“ a třetí „profesionálové“.

Skupina „pisálků“ se skládá z těch, kteří deklarují řešení, ale nikdy nic neřešili. Jejích počínání je tak trochu loterie. Mají připravené dva – tři druhy šablon, do vybrané vloží identifikační údaje dané pohledávky a v zajímavě potištěné obálce pošlou dlužníkovi poštou. Čekají na to, zda to vyjde či nevyjde. Kupodivu to někdy vyjde, protože dlužník hřešil na to, že věřitel je zahraniční subjekt a má k němu „daleko“. Objeví-li se výzva polského subjektu, uvědomí si, že mu soudní spory nestojí za to a pohledávku uhradí anebo alespoň začne jednat o jejím narovnání. V tomto případě věřitel uhradí příslušnou provizi a kromě dlužníka jsou další dvě strany spokojené. Horší situace nastává, když věřitel nereaguje, v tomto případě „pisálek“ zpravidla končí, nemůže nic jiného nabídnout.

Do skupiny „bubáků“ řadíme ty, kteří se na internetu prezentují v černých oblecích, černých mercedesech a převážně jsou robustnější postavy a bez vlasů. Skutečností však je, že tato forma v Polsku prakticky mizí. Tito zpravidla nic nepíší a od věřitele požadují souhlas k inkasu od dlužníka v hotovosti. Je to metoda, která byla někdy efektivní na podvodníky, tedy na ty, kteří mají, ale neplatí. Podvodníci si rychle „ocení své ucho“ a raději zaplatí. Takových případů je však velmi málo. Znamená to, že pokud první rázná domluva nezabere, protože momentálně „fakt není z čeho brát“, tak si páni bubáci zpravidla uvědomí, že Polsko je právní stát a těžší kalibr netasí. Jiná řešení jsou mimo jejích možností. V lepším případě se věřitel dozví, že „není z čeho brát“, protože širšími souvislostmi se nikdo nezabýval a zpravidla na to ani nemá.

Profesionálové jsou ti, kteří pohledávky skutečně řeší a využívají k tomu celé spektrum možností. Znamená to, že volí tu nejúčinnější cestu na každý případ individuálně. Pochopitelně musí mít odpovídající odborné zázemí. Neobejdou se ani bez důsledných vyjednávačů, ani bez právníků, ani bez ekonomů. Musí mít vazby až po exekutory. Takové subjekty, které využívají celé spektrum možností, aby přesunuly peníze tam, kde skutečně patří, ty mají právo deklarovat, že řeší pohledávky. Právník je málo, zejména v současné době, kdy se v Polsku daří řešit více než dvě třetiny pohledávek mimosoudní cestou.

200321